Zlomový rok 2012

Rok 2012 byl rokem velkých změn i velkých emocí. Aspoň pro mě tomu tak bylo. Proto se neubráním článku na rozloučenou. Díky včerejší migréně zůstanu dnes doma, a tak na něj mám čas i klid. Pohodlně se usaďte, vezměte si do rukou nějakou dobrou tekutinu a držte se, jízda napříč časem začíná.

Source: We♥it

LEDEN

První měsíc roku nepatří zrovna k těm, v jejich fanklubu bych chtěla působit. Zbývaly mi čtyři měsíce do maturity, navíc jsem se snažila vyrovnat s návratem epilepsie a do toho ještě maturitní ples, který však nakonec dopadl nad očekávání dobře. Pokud se nemýlím, ráno poté jsem napsala na Facebook: "Já bych ten maturiťák dala klidně ještě jednou!" Stejně nad očekávání dopadly také zkoušky FCE. Když jsem zjistila, že jsem je vážně udělala, chtělo se mi brečet. A zhruba někdy v té době přišel i onen zlom, jenž kompletně změnil mou budoucnost. Do té doby jsem totiž neustále tvrdila, že půjdu studovat žurnalistiku, ale jakmile jsem dostala do rukou certifikát, šlo všechno bokem a já se rozhodla jít na UTB. Tehdy jsem však ani náznakem netušila, jak moc správné rozhodnutí jsem učinila!

ÚNOR

Začalo nejkratší pololetí mého studentského života. Maturitní výhrůžky se na mě hrnuly ze všech stran a nedalo se jim ubránit. Jediné, co si však pořádně pamatuji z tohoto měsíce, je má noc strávená nad záchodovou mísou. To jsem zažila doposud svou poslední bulimickou noc, ale že stála za to. Sice jsem zvracela jen jednu noc, ale za to asi devětkrát, a tak jsem dostala nakázáno si udělat prázdniny z nevolnosti. A už jen fakt, že si to pamatuji takto podrobně, o něčem svědčí. O vytíženosti vypovídá i fakt, že nemám žádnou fotku z jakékoliv akce. Což jsem zjistila až teď. A jsem trochu zklamaná.

BŘEZEN

V březnu už mi řádně teklo do bot, ale aby mi z toho nehráblo, pozvala jsem si na víkend svou milovanou sestřeničku a spolu s kamarádkami jsme vyrazili do klubu. Díky tomu jsem zjistila, že tohle diskotékování už není pro mě. A posledního března jsem si jen tak zkusmo udělala NSZka. Nedopadly zrovna dobře, ale dopadla jsem stejně jako někteří, kteří se na to na rozdíl ode mě drtili.

DUBEN

Měsíc ve znamení game's over. Nestíhala jsem dočítat knížky a zoufala jsem se těšila, až to všechno skončí! Střední se pro mě stala peklem, které jsem chtěla mít co nejdřív za sebou. A netrvalo to dlouho. Než jsem se nadála, bylo třicátého dubna, já měla na sobě vojenský úbor a běhala s kasičkou po městě za účelem vybrat co nejvíce peněz na pomaturitní večírek.

KVĚTEN

Květen se nesl v duchu maturity a učení. První týden v květnu mě čekaly písemky a jedenadvacátého jsem šla k ústní. Pochopitelně to byl poslední den, po víkendu a ještě odpoledne. Svaťák jsem strávila u babičky s kočkama v nohách a fleky od zvýrazňovačů téměř všude. Snaha se však vyplatila. Byť jsem šla k maturitě asi se 70% znalostí a některé otázky jsem ani neviděla, ale odmaturovala jsem za pět! A týden potom mi zemřela prababička.

ČERVEN

V červnu jsem definitivně uzavřela kapitolu SŠ převzetím maturitního vysvědčení a rozloučením se s lidmi, které jsem už v životě nechtěla vidět. Odměnou za maturitu mi byl výlet na zámeček Chateau St. Havel, kde jsem se setkala s bloggerkami, které stejně jako já spolupracují s Biodermou. A bylo to něco fantastického! Zbytek měsíce jsem se už jen tak poflakovala a užívala si volna.

ČERVENEC

V červenci jsem si splnila sen a po dvou letech konečně zase navštívila svou milovanou kamarádku S. Byly to úžasné čtyři dny a já byla absolutně šťastná. Začalo to pravé léto!

SRPEN

V srpnu se mi nejlepší kamarádka vrátila na skok z Mallorcy. Kromě toho přijela i S., takže jsem měla své nejoblíbenější ženy pěkně při sobě, což byla paráda. V průběhu měsíce jsem získala koleje, vytvořila si rozvrh přesně dle svých představ a poslední týden jsem se seznámila s některými svými budoucími spolužáky.

ZÁŘÍ

Září otřáslo mým životem zcela nepopsatelně. Prvního jsme se po čtyřech letech rozešli s bývalým přítelem a o dva týdny později jsem nastoupila na vysokou. Hned první večer jsem se seznámila s bandou Slováků a jedním Čechem. Jedním z nich byl i L. Ale to jsem ještě netušila, jak moc mi tohle setkání ovlivní život. Byla jsem sama sotva pár dní po letech, plánovala jsem mnohé, ale určitě ne se hned vázat. Navíc mi to připadalo nemorální, což dnes zní víc než jen směšně. Následující dny se nesly v duchu poznávání nových tváří, navštěvování nejrůznějších akcí a otrkávání se v novém městě, v nové škole. Ale byla jsem nadšená! Sedmadvacátého se mi však svět převrátil vzhůru nohama.

ŘÍJEN

V říjnu mi srdce znovu vzplálo. Těžko říct, jak k tomu došlo a o jakou šílenou hru osudu šlo, ale učinilo mě to tou nejšťastnější holkou pod sluncem. Cukala jsem se, ale nakonec jsem došla k závěru, že jdu jen sama proti sobě a pokud něco neudělám, dost možná tím učiním největší chybu v životě. A měla jsem pravdu, protože to, co začalo začátkem října... Je to něco nádhernýho!

LISTOPAD

V listopadu jsem tak nějak pochopila, co ve skutečnosti znamená pojem "vysoká škola". Spala jsem méně a méně, lila jsem do sebe litry energy drinků, psala jsem seminárky, ale zároveň si stále užívala pohádky. Listopad byl vlastně nejlepším měsícem tohoto roku!

PROSINEC

A přišel prosinec. Napadl sníh, roztál sníh a s ním veškeré mé naivní iluze. Zjistila jsem, že bývalí nemohou být přáteli a že jsem čtyři roky někomu dělala husičku. Hodně mě to ranilo, to nepopírám, ale po tom, co jsem vstřebala počáteční šok, jsem pochopila, jak je dobře, že k tomu došlo, protože si nyní ještě více vážím toho, co mám, tudíž si to mohu mnohonásobně více užívat. A hlavně už vím, že jsem v říjnu neudělala ani tu nejmenší chybu. Prosinec je měsícem zúčtování, a tak mohu dodat jen jediné - Každému dle jeho zásluh a ne jinak. Já mám úžasného chlapa, skvělé přátele, na které je spolehnutí, a ti ostatní... Co na to říct?

Za tento rok děkuji a věřím, že ten další bude ještě lepší. Už teď se mám lépe než loni touto dobou!